Tolik jsme ráno pospíchali, abychom přijeli včas na přejímku psů, protože jsme vyjeli o chvilku déle než jsme chtěli. Dorazili jsme na farmu k panu Švecovi a nikde nikdo. Tak jsme chvilku bloudili a hledali, ukazatele taky nikde nebyly, až jsme v dáli spatřili pár postaviček. Byli to organizátoři dnešních závodů a teprve se domlouvali, jak a co a kde by mělo být. Vypustili jsme z auta Mosse, Skipa a Tatu a šli se s nima podívat na slibované pochoutky. Beran, který měl být na roštu asi ještě pobíhal po pastvinách a guláš se teprve vyndaval z mrazáku, přítomné pivo se ne a ne nachladit, ach jo. Vrátili jsme se zpět a začali všem vařit kafe, protože zatím neexistující občerstvení bylo docela z ruky. Stavba trati mezitím trochu pokročila a začala se navážet zvířata, takže snad dnes závody budou. Konečně šel první závodník na start, ale předlouho čekal na ovce. Ovce, které měly být přivedeny ke kolíku se od záložního košáru rozutekly na všechny strany a nebylo nikoho, kdo by je trochu usměrnil, ovce pádily do pryč. Takže změna, ovce se přivezou dobytčákem kousek od kolíku a budem doufat, že se zadaří. Zadařilo se, ovce stojí u kolíku a první pejsek si je běží vyzvednout. Jenže .. tráva byla tak veliká, že ovce vůbec netušily, že je kdesi nablízku jiný pes a když se najednou vynořil z té vysoké trávy, tak ovce znovu začaly pádit kam se dalo, tím jak se polekaly. Někomu šly ovce slušně, jinému to uteklo, bylo to dost šílené, ovce byly rozhodnuté stůj co stůj jít na druhou pastvinu ke svému stádu, takže se nekontrolovaně řítily do davu přihlížejících diváků, sem tam přeskočily sedící mimina a tak nebylo nouze o hlášky typu : „ zachraňte děti .. ...nechte je tam, ať si zvykaj … atd„ S Mossikem jsem šla ve dvojkovým trialu, je to přeci jen menší vzdálenost a pan profík si už zase začal dělat co chce, takže proto ty dvojky, abych na něj stačila. Mossik udělal krásný outran, tak jak to umí, jenže běžel kolem dobytčáku a tam zabrzdil a kroužil kolem něho a přemýšlel, jak od tamtud ty ovečky dostat. Tím jsme skončili, protože já pískala aby šel pro jiný, ale vůně dobytčáku byla silnější. Skipovi, který šel tréninkově mimo soutěž se podařilo slušně dostat ovce kam měl, takže trénink splnil svůj účel. Po dvojkovém trialu se šel jedničkový a prošli pouze dva závodníci, kterým došel čas. Bylo to opravdu moc těžký se šílenejma ovcema, které šly přes psa i přes zapnutý ohradník. Skončil první den soutěže, kdo chtěl, mohl potrénovat, čehož využil náš mladýTato a poměrně slušně se dokázal postarat o stádo, které mu nakonec vzalo směr druhá pastvina a tak přispěchal pan majitel na své čtyřkolce, málem si přejel psa a pak jsme jen slyšeli … Tady jsem …. tady jsem … vůbec netuším, komu to směřovalo, zda ovcím, psovi či nám, ale je pravda, že ovce reagovaly a hrnuly se správným směrem, zatímco my jsme zůstali na místě. Kolem půlnoci jsme konečně ochutnali urožněného berana, který byl moc dobrý. Pak se vše rozešlo spát různými směry a tak jsme na pastvině ve vysoké trávě zůstali osamoceni. Ráno se začínalo na místní poměry brzo, takže vše odsejpalo jak mělo. Péťa se Skipem nedošli, vzdali, no a já s Mossikem ? Tady mi předvedl, kdo tomu velí, takže moje přesvědčení, že si rozumíme a že nám to půjde vzalo za své, nešel ani odvolat a kdyby to uměl a měl tu možnost, věřím tomu, že by mi ukázal vztyčený prostředníček. Proto jsem se rozhodla, že se s ním už nebudu prát, přetahovat a budem si jen dál doma spolu hrát.