Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
5) 10.7 Závody v Rakousku

Jak jsme málem přišli o Skipa

Pár dní po závodech na Huníkově jsme jeli na závody do Rakouska, kde by si měl Skip doladit formu před Evropou. Jeli jsme za úmorného vedra, v Praze opět kolony, takže jsme popojížděli krokem, čehož jsme využili a dali psům do auta vodu. Ihned za Prahou jsme našli potok a psi se mohli vykoupat a osvěžit. U vody jsme stavěli během jízdy asi ještě třikrát, protože bylo neskutečně dusno. Skip vodu miluje a tak se do ní vždy vrhnul, aby se trochu ochladil. Zřejmě byl z auta dost uhřátý, protože najednou ve vodě dal hlavu na stranu a zaplul pod vodu, zkolaboval.  Naštěstí byl blízko břehu, takže nebyl problém ho vytáhnout, ale byl při vědomí, jen trochu vykulenej a naježenej a do vody se mu už nechtělo. Bylo kolem páté hodiny a my jsme zastavili v Kaplici v "Salonu" na jídlo. Najedli jsme se královsky a bylo to fakt dobrý - Péťa měl jakési fazole a já si dala něco s houbovou omáčkou, jo, kuřecí steak. Většinou si v restauracích dávám vepřový řízek, ale tentokrát jsem toto porušila, ale vůbec jsem nelitovala, bylo to výborný. Pejskové se opět proběhli a osvěžili a za necelou hodinku jsme dorazili na statek k Tomášovi a Štěpánce. Psi byli vypuštěni, aby se mohli protáhnout po tak dlouhé a zničující jízdě. Kluci pak večer šli ještě trochu potrénovat, Štěpánka pro nás připravila kuře, ale my jsme byli ještě zasyceni, takže jsme jen pili a pili.

...jak jsem zase poslouchala, co jsem neměla ....

Brzy ráno, kdy sluníčko ještě tolik nepálilo, jsme byli trochu prohnat ovečky, mě s Mossikem se to podařilo tak dokonale, že jedna z oveček nabrala směr do Rakous a nikdo jí už neviděl ( po delší době se našla ) . No a dopoledne jsme odjeli k Willimu, kde jsme zaparkovali karavan a sledovali rakouské závodníky. Naše soutěž začínala odpoledne, ale měli jsme startovat až mezi posledními, takže jsme měli pohodu a většinou jsme byli zalezlí ve stínu, protože se jinak nedalo. Trať byla postavená úplně jinak, než to známe doma - pejskové museli provést ovečky přes sráz, což byl dost problém, takže třebas Skip lítal nahoru a dolu a před sebou hnal ovce. Než se šlo na start, byli jsme schovaní za velkým valem, to aby pejskové neviděli odcházet ovečky. Pan rozhodčí ale říkal, že jakmile ovce odejdou, máme pro urychlení hned jít na start.  Takže po skončení předcházejícího závodníka jsem hned nastoupila na plac a vůbec jsem nebrala v potaz, že předešlé ovečky nejsou ještě schovaný, .... pro urychlení, jak říkal pan rozhodčí .... Ani jsem moc nekoukala, jak mám Mossika nastavenýho, kam kouká, protože jsem toto nikdy nemusela se svým profíkem řešit. Pak jsem Mossika vypustila a pan profík mi běžel úplně jiným směrem, ts,ts, to jsou mi věci, běžel pro předcházející ovečky. Co dělat ? Nenapadlo mě nic lepšího než ho zavolat k sobě a pustit ho správným směrem. Jako bych byla na závodech poprvé ...  Takže pan rozhodčí ukončil moje snažení a poslal nás pryč. Tímto jsem vlastně splnila jeho přání, urychlit soutěž, ach jo - se učit, se učit ....

TOPlist
Tvorba webových stránek na PageRide.com  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek