........... Adélko, zaváhala jsi....................

Lukáš měl tuze moc dobrý nápad. Sám od sebe uspořádal pro děvčata závod, aby neměly trému a abychom si to v klidu vyzkoušely, protože chlapi měli zůstat doma a nekecat nám do toho. Péťo, promiň. Přijeli jsme už v pátek večer, protože k Lukymu to je mooc daleko ( Horažďovice ). Jeho maminka se o nás všechny krásně starala, kávička, bábovička, buřty na pivu atd. ( Mimochodem, dělala jsem je doma a všem chutnaly, tak jsem je pojmenovala " Vaňourkovic buřtíky" ). Sešlo se nás tam třináct závodnic, pan rozhodčí nám sice zakázal mluvit nespisovně, ale byl na druhou stranu hodně tolerantní, což myslím pomohlo mnohým.

Péťula + Burák :

Druhé závody této dvojky, Péťula sbírá zkušenosti a učí se číst ovce. Doma trénovala ohrádku, kam se ovce spíš chodívaly schovat, tady najednou to nešlo samo, divné, že ?? Takže zkušenosti u ohrádky jsou na závodech k nezaplacení, učíme se. Taky se hodně věnovala pejskovi a netušila, že když ovečky zůstanou u únikového místa a nebudou mít dohled, nebudou čekat a frnknou. Tak si myslím, že toto si již pro příště zapamatuje a něco jí tyto závody daly.

            

            

Skipp poprvé :

Tyto závody měly být první pro Skippa a Adélku, ale protože Adélka se odstěhovala od Martina, přestala chodit i za Skippem. Tak aby mu to nebylo líto ( Skippovi ), vzali jsme ho sebou. Do té doby se mnou vůbec nepracoval, chodíval trénovat s Adélkou a Petrem. Takže to byl vlastně i náš první společný závod. V prvním kole jsem byla trochu nesvá, neboť jsem netušila, zda bude Skipp se mnou spolupracovat, ale kupodivu to šlo. Sice jsem mu párkrát řekla Mossi, ale v zápalu boje to přešel. Na to, že mu není ještě rok, šel dobře a umístil se jako devátý.

            

            

             

                                                     

Jen tak závěrem, s námi jel Péťa i Martin, a byli tam i další páni, ale všichni byli v pohodě a neprudili.