Sobota – semifinále jalovice

Na MR do Huníkova přijeli posuzovat manželé Heyer z Německa. Přivezli si sebou své psy, které chtěli mít v autě na noc, u svého ubytování. To byl trochu problém, protože jsme pro ně měli připraven hotel na náměstí, který ale neměl dvůr a pejskové by spali na dost frekventovaném místě. Takže jsme se je zkoušeli přesvědčit, aby své psy ponechali na farmě, což oni nechtěli. Nakonec to dopadlo tak, že si sami sehnali nocleh v nedaleké Myslivně, kam si zašli na oběd. Je to podivné, protože zde jsme taky sháněli nocleh a byli jsme odmítnuti, že mají plno. Je fakt, že jsme ale nemluvili německy a nemávali eury. Dnes se šly kvalifikace na pondělní finále. Jalovičkám a dvoum volkům se moc nechtělo spolupracovat, ale dobří a zkušení psi si poradili. Závod odešlo pár závodníků a protože bylo velké vedro a dusno, rozhodli jsme se, že se před polednem, udělá přestávka, než se trochu ochladí, počítali jsme, že začnem pokračovat kolem čtvrté hodiny. Jenže ve čtyři hodiny bylo k nesnesení, čas se posunul na sedmou večerní. To ale nikdo neřekl rozhodčím, kteří se na nás pak trochu mračili. A závodilo se a závodilo se a skončilo se před desátou v noci, to fakt už skoro nebylo vidět, ale všichni, kteří byli přihlášeni na dnešní semifinále, si své kolo odešli. Naši pejskové – Egon, Burák a Skip se kvalifikovali na pondělní finále, všichni šli s Péťou.

Neděle – ovce

Trať byla postavena na přání pana rozhodčího pro nás dost neobvykle. Ovce byly schovány za balíky, nebyly vůbec vidět a tak psi museli hledat a poslouchat povely, kudy mají běžet. Mossik si poradil dobře, poslala jsem ho směrem a když byl u schovky, pískla jsem mu stůj a už věděl. Je pravda, že v týdnu před závody jsme si toto vyzkoušeli a vymýšleli různé varianty, kterým směrem psa poslat, aby to pro něj bylo co nejschůdnější, inu, výhoda domácího prostředí .. Pravda také je, že při těchto zkušebních pokusech Mossik reagoval dobře a hned napoprvé trefil. Velké překvapení pro mne byl druhý pokus, kde jsem předpokládala, že už ví, kde jsou ovce schované, ale běžel jinam, než měl, takže jsem musela psa napískávat a k mé velké radosti se povedlo nasměrovat Mossika k ovcím. Takže v neděli si Moss vyzvedl ovce a jak je jeho zvykem, hrnul je na mě hlava nehlava, pak se dal již ubrzdit, šli jsme dál, označili jednu ovci a šli zavřít do košáru, což se po několika pokusech zadařilo. Po té se mělo pokračovat, což nám se už nepovedlo, jedno jehně se rozhodlo, že ho to už neba a frnklo pryč. Toto jehně původně nemělo vůbec závodit, ale stalo se a dostalo se do mojí skupinky ... ještě že tak. V podvečer soutěžili mladí psi, či nezkušení závodníci, někteří z nich stáli poprvé u startovacího kolíku a vyzkoušeli si adrenalin. Po vyhlášení vítězů se pan rozhodčí sebral a šel sám připravit trať na zítřejší finále. Kluci, kteří mu běželi pomoci byli zadrženi, že prý to bude překvapení, takže jsme jen pozorovali, jak tahá zábrany a vymýšlí, přestavuje a kombinuje.

 Pondělí – finále MR

V sedm ráno se začínalo, neb sluníčko opět slibovalo parný den. Pan rozhodčí šel jako první, snad aby se přesvědčil, jak to včera vyšmoulil. Vyšmoulil to dost těžký, protože sám nedokončil. Trať obsahovala i slalom mezi balíky a končilo se zavřením do zaháňky. Čím více jalovic se zavřelo, tím se zdvojnásobovaly body. A tak se pejskové lopotili a bojovali o titul mistra, a jako vždy – některým to uteklo, někteří si poradili, ale většinou jsme viděli zvedlé ocasy jalovic, to jak se snažily zdrhnout … Dobře si poradil Burák a Egon. Burák dokončil závod jednu vteřinu před vypršením časového limitu a rozhodčím lezly oči z důlku, jak sledovali čas a přáli Burákovi, aby ty protivný jalovice dotlačil kam měl. Myslím, že jediný Egon s Burákem zavřeli do konečné zaháňky, nejsem si jistá, takže jestli zavřel i někdo jiný – omlouvám se. Egon si vybojoval mistra republiky, takže radost byla veliká. Závody byly velmi náročné – čtyři dny v jednom kuse a vedro, dusno, užili jsme si to všichni a proto veliký dík patří i zavaděčům, hlavně těm, kteří vodili ovečky, protože se neměli kam schovat před útočícím sluníčkem. Díky moc.